Co o Bohu víme
Záznam kázání na Trojiční neděli - 15. 6. 2025
Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému:
»Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
celá země je plná jeho slávy.«
Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem:
»Běda mi, jsem ztracen.
Jsem člověk nečistých rtů
a mezi lidem nečistých rtů bydlím,
a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.«
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl:
»Hle, toto se dotklo tvých rtů,
tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.«
V tom jsem uslyšel hlas Panovníka:
»Koho pošlu a kdo nám půjde?«
I řekl jsem:
»Hle, zde jsem, pošli mne!«
Odpověděl:
»Jdi a řekni tomuto lidu:
'Poslouchejte a poslouchejte,
nic nepochopíte,
dívejte se dívejte,
nic nepoznáte.'
Srdce toho lidu obal tukem,
zacpi mu uši,
zalep mu oči,
aby očima neviděl,
ušima neslyšel,
srdcem nepochopil,
neobrátil se a nebyl uzdraven.«
Tu jsem řekl:
»Dlouho ještě, Panovníku?«
On odpověděl:
»Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel
a domy bez lidí
a role se nepromění v spoušť.«
Hospodin povede ty lidi daleko
a v zemi bude mnoho míst opuštěno.
Zůstane-li v ni jen desetina,
i ta bude zajata a přijde vniveč
jako posvátný strom, jako dub,
po jehož skácení zbude jen pahýl.
(Tento pahýl bude símě svaté.)
Izajáš 6,1-13