Krb v kostele?
Interiér modlitebny táborského sboru ČCE
Nezvyklý interiér modlitebního sálu Českobratrské církve evangelické v_Bílkové ulici jistě mnohého návštěvníka překvapí. Chceme-li se dobrat jeho vzniku, musíme se vrátit do doby německého protektorátu, kdy v přízemí domu provozoval lékařskou praxi MUDr. Josef Krbec, jenž také v prvním patře s rodinou bydlel. Osudným se jim stal 7. červen 1942, den, kdy se v Praze konala tryzna za Reinharda Heydricha, jež byla přenášena rozhlasem. Manželé Krbcovi v tento den pořádali v hotelu Grand malou rodinné setkání, kam přizvali též několik přátel. Jedna členka společnosti během vysílání tryzny hotelový rozhlasový přijímač vypnula. Celá společnost byla následujícího dne zatčena a 11. června popravena na táborském popravišti za schvalování atentátu. Ve vyprázdněném domě si pak gestapo zřídilo úřadovnu. Dodnes jsou ve sklepě zřetelné pozůstatky cel pro vyšetřované.
V šedesátých letech, kdy sílil tlak státu na církve, bylo sboru znemožněno konat bohoslužby ve vlastní budově – Masarykově domově, jenž musel být celý uvolněn pro potřeby mateřské školky. Tehdejšímu faráři Lubomíru Miřejovskému se podařilo získat souhlas a příslib městské dislokační komise, že sboru nebude bráněno, aby si pro své potřeby našel jinou vyhovující budovu v Táboře. Souhrou příznivých okolností se podařilo získat tento dům, pro nějž majitelé hledali kupce a na jehož zakoupení poskytla prostředky synodní rada. Přízemí bylo ovšem nutno adaptovat na prostory pro modlitebnu a sborové místnosti, v prvním patře byl zřízen byt pro faráře. V tomto uspořádání žije táborský sbor dodnes.
Dejme nyní slovo Lubomíru Miřejovskému, který ve svých pamětech „Dopisy z XX. století“ živě popisuje projekt a stavbu modlitebny:
Než se odstěhovali nájemníci z přízemí, ve volných večerních chvílích jsem si kreslil, jak by mohl sál vypadat. Děsila mě představa dlouhého, ničím neděleného prostoru, podobajícího se tunelu. Vymyslel jsem si na pravé dlouhé straně zděný výstupek a do něho umístil krb. V pravém předním rohu jsem v duchu viděl zděný kout s nějakým církevním symbolem. Návrh jsem také předložil staršovstvu, to nemělo námitek. Jen bratr Hrubý se zeptal:
„Myslíte to vážně? K čemu krb v modlitebně?“
„Aby se kolem něj mohlo sedět a povídat.“ Hrubý jen nevěřícně kroutil hlavou.
Když se přízemí uvolnilo, začala přestavba. Řídil jsem ji jako stavitel. Sehnal jsem dva zedníky, kteří po práci vykonávali mé pokyny. Vybourali dvě příčné zdi. Sami se divili, že nic nespadlo. Začali zdít výklenek s krbem. K tomu účelu jsem zboural a očistil cihly ze stěn bývalé střelnice u Masarykova domova. Členem sboru byl mladý bratr Lauterkranz, vedoucí táborského kamenictví. Objednal jsem si u něho kvádry bílého pískovce. Prostudoval jsem knihu o stavbě krbů, podle níž otvor krbu musí být v určitém poměru k průměru komína a k náklonu zadní strany ohniště. Zedníkům jsem nakreslil, jak to všechno má vypadat, cihly proložené kamenem. Sami mě upozornili, že dostavět to až ke stropu by bylo nebezpečné.
Ve sboru byl Aleš, syn Mirka Slavíka, student keramické školy. Na odlehčení jsem nakreslil keramickou mříž nad krbem. Byly to ratolesti vinné révy s nápisem „aby všichni jedno byli“, duch evangelia Janova. Nápis jsem navrhl sám, Aleš se bál písmena nakreslit, protože písmena jsou kritickou zkouškou každého grafika. Aleš pak mříž vymodeloval a vypálil. Kováři Kosovi jsem nakreslil kovová dvířka ke krbu s řeckými písmeny alfa a omega. Krb se sžil se sborem a strávili jsme u něho mnoho pěkných chvil, zvláště se zahraničními skupinami, které později do Tábora přijížděly.
Jaký církevní symbol umístit do čela? Byl to hlavolam. Rozhodl jsem se pro symbol pečetě Jana Žižky, kalich obklopený sedmi hvězdami. Radil jsem se o tom s farářem Součkem. Řekl mi, že na zachované pečeti Jana Žižky je vidět jen šest hvězd. Nelíbilo se mi to. Rozhodl jsem se pro sedm hvězd, které hrály důležitou roli v teologii Mikuláše z Pelhřimova, který stavěl svou vizi na obrazech Zjevení Janova. Všechno jsem nakreslil ve skutečné velikosti a společně s kovářem Kosem vyrobil. Na přední stěně táborské modlitebny je sedm hvězd. Sestra Soukupová z vlastní estetické iniciativy pozlatila jejich středy. Kdo asi dnes vnímá obrazy, které jsem se pokoušel vtisknout do uspořádání modlitebny v Bílkově ulici?
Z první ruky se nám zde dostává svědectví o vzniku výsledné podoby tohoto sálu. Chceme při této příležitosti vděčně vzpomenout památky bratra faráře Miřejovského (1925–2002), který našemu sboru sloužil celých 25 let.
Staršovstvo táborského sboru ČCE
Velikonoce 2026