Neděle Laetare
Neděle Laetare
22. března 2020 ve sboru ČCE v Táboře
Radujte se s dcerou jeruzalémskou
a jásejte všichni, kdo ji milujete.
Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku.
Izajáš 66,10.12
Tato neděle uprostřed postní doby má překvapivý název: Laetare - Radujte se! Není toto období, když si připomínáme utrpení svého Pána, spíš ve znamení smutku a pokání?
Asi tato neděle už hledí hodně dopředu, ví něco o té radosti, která následuje po utrpení. A ví jednu důležitou věc: že Bůh se na naše utrpení, naše selhání, naši osamělost a naše provinění nedívá jen zdálky, ale že se ho účastní, s námi žije a s námi utrpí smrt. Z toho se dnes radujme!
A "Radujme se společně" - tato stará evangelická píseň získává v době koronaviru nečekanou aktuální význam. Chceme slavit spolu i tehdy, když se v kostelích a v modlitebnách shromážďovat nemůžeme. K tomu má sloužit tento bohoslužebný list, který lze používat v domácnostech při nedělní pobožnosti.
Ať se setkáváme na kterémkoli místě a zamýšlíme se nad jeho slovem, platí jeho slib: kde jsou shromážděni dva nebo tři v jeho jménu, bude mezi ními.
Radujme se společně!
Píseň: Radujme se vždy společně (EZ 397,1-4)
1. Radujme se vždy společně, vzdávajíce chválu vděčně
Bohu Otci nebeskému, Synu i Duchu svatému,
2. že již ráčil pohlédnouti, milostí svou k nám se hnouti
v tyto časy nebezpečné; zpívejme mu žalmy vděčné.
3. Vzbuzuje nám ku pomoci vůdce věrné z bludu noci:
ó Pane náš všemohoucí, veď i dál své dílo skvoucí!
4. Co jsi počal, Pane milý, při nás z lásky, doveď k cíli;
doufáme my v tebe, Pane, že tvé dílo přece stane.
Modlitba
Bože, přicházíme za Tebou
s tím, co nás těší, i s tím, co nám nahání strach.
Se svými starostmi i se svým díkem,
také s temnem, které v nás je.
Chceme se s Tebou setkat.
Prosíme Tě: Přijď dnes mezi nás se svou pravdou.
Otvírej dveře k našim srdcím
aby k nám proniklo tvé slovo, které nás posiluje a pomáhá.
Tak, aby toto slavení působilo uprostřed našeho života,
do všedního dne, do našich rodin, do našeho sboru.
Prosíme Tě: Promluv sám k nám.
Amen.
Evangelium: Jan 12,20-26
Dnešní evangelium je zapsáno u Jana v 12. kapitole:
Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: »Pane, rádi bychom viděli Ježíše.« Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
Ježíš jim odpověděl: »Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.«
Evangelium našeho Pána Ježíše Krista.
Píseň: Do země se skrývá (EZ 662)
1. Do země se skrývá zrnko pohřbené,
klíček zdvíhá vzhůru, hledá světlo dne.
Láska, když se zdá, ze chřadla dlouhý čas,
náhle jako tráva zelená se zas.
2. Boží zrnko v srdcích dusí bodláčí,
do kamení vsáté vzklíčit nestačí.
Přijde třetí den a tmu vystřídá jas,
láska jako tráva zelená se zas.
3. Světu láska Boží byla na obtíž.
Před hrob valí kámen - málo jim byl kříž.
Chvíli smutek vládne, když však přijde čas,
láska jako tráva zelená se zas.
Kázání: Izajáš 54,7-10
Víte, co slovo karanténa, které teď často slyšíme, původně vlastně znamenalo? Pochází z francouštiny z čísla "quarante" - čtyřicet. Za starých dob museli lodě, které připluly ze zemí postižených morem, v přístavech čtyřicet dnů čekat, než námořníci je směli opustit.
Je potřeba nějakou lhůtu vyčkat. Pak se ukáže: buď člověk virus má a onemocní, nebo ho nemá a ani nebude nakažlivý. Jak dlouho, to závisí na typu nemoci. Těch čtrnáct dnů, co teď slyšíme v souvislosti s koronavirem, odpovídá spíš běžné inkubační době chřipky.
Ať jsme v karanténě nebo doma, nezbývá než vyčkat. Co se bude dít v této době? Co budeme dělat, pokud nebudeme chodit do zaměstnání? Nějak zabít čas? Učit se, studovat? Nejen žáci a studenti, ale možná i dospělí by se mohli něčemu přiučit.
Často si stěžujeme, že dospělí a starší lidé v naší společnosti jsou tak nepoučitelní - teď se opravdu každý z nás učí novým věcem a začíná dodržovat pravidel, která ještě nikdy v životě nepraktikoval.
A koronakrize dokonce vrhá nové světlo na řadu společenských problémů, které se dosud zdály nevyřešitelné, například na oblasti ekologie nebo ekonomie. Najednou se ukazuje, že jsou možné změny v lidském chování, které se žádný rozumný člověk v politice dosud netroufal vážně navrhovat. Věci se dějí - protože musí.
Je zajímavé, že počet čtyřicet ze slova karanténa se shoduje s trváním postní doby. Od Popeleční středy do Bílé soboty je to také (s výjimkou nedělí, které nejsou postními dny) čtyřicet dnů.
No, my křesťané máme trochu náskoku, protože postní doba v naší zemi už vypukla dva týdny před prvním vládním opatřením ke koronakrizi. A protože virus se pravděpodobně nebude držet termínů církevního roku, musíme počítat s tím, že naše shromáždění ani ve velikonoční době ještě nebudeme moci obnovit.
Jeden z biblických textů, která nám servíruje postní doba, a to právě k dnešní neděli Laetare, je z knihy proroka Izajáše (Iz 54,7-10):
Na maličký okamžik, Jeruzaléme, jsem tě opustil,
avšak shromáždím tě v převelikém slitování.
V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář,
avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval,
praví Hospodin, tvůj vykupitel.
Je to pro mě jako za dnů Noeho,
kdy jsem se přísahou zavázal,
že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí.
Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení
i pohrůžek vůči tobě.
I kdyby ustoupily hory
a pohnuly se pahorky,
moje milosrdenství od tebe neustoupí
a smlouva mého pokoje se nepohne,
praví Hospodin, tvůj slitovník.
"Na maličký okamžik jsem tě opustil ... avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval". Jsou to potěšující slova, která prorok Izajáš od Hospodina vyřizuje Božímu lidu.
Ovšem tady se neoslovují lidé, kteří právě prožívají první týden za mimořádné situace. "Nebojte se, nebude to tak zlé. To přejde..." To, o čem prorok mluví, nejsou nějaké smutné události, na které už brzy zapomenou, ale katastrofa, která znamenala pro Izrael úplný konec, konec a beznaděj.
Možná, že si někteří z exulantů, které babylonský král ze zničeného města Jeruzalém odvlekl do Babylonie, na začátku myslili, že to nebude trvat věčně, jeden nebo dva roky, pak budeme zase doma. Malý okamžík, o kterém mluví prorok, ale trval víc než jednu generaci. Od dobytí Jeruzaléma babylonským králem roku 587 a odvedení jeho obyvatel do exilu až do vítězství perského krále Kýra nad Babyloňany v roce 539 uplynulo téměř padesát let.
Ani v Izajášově slovu, ani u jiných biblických proroků této doby - u Jeremjáše, Abdijáše, Ezechiele - nenajdeme povzbuzování národa nebo uklidnění ve smyslu: "Nebojte se, tak zlé to určitě nebude!"
Jeremjáš například pád Jeruzaléma vůbec nezlehčoval: Ne, není to omyl, ani to není důkazem selhání Hospodina, ale Izrael si za to může sám, je to tedy spravedlivý Boží trest. Boží soud, který je potřeba přijmout. Potom však Jeremjáš začal zvěstovat, že těm, kdo tento trest - sedmdesát let exilu - odnesli, umožňuje Bůh nový začátek. Jeremjáš tedy zodpovědnost Izraele, jeho vinu a trest nijak nezlehčoval, ale přesto trval na tom: Toto není poslední slovo od Hospodina. Dá vám druhou šanci, umožní vám pokání a nový začátek.
A podobně mluví také kniha proroka Izajáše o novém začátku, dokonce se vrací úplně k prvním událostem v Bibli: Hospodin, Stvořitel všeho, udělá něco zcela nového. A mluví také o "nové smlouvě" jako "za dnů Noeho".
Připomíná slavnostní slib, který Hospodin Noému po čtyřicet dnů trvající a vše ničící potopě dal (Gn 8,21-22):
"Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."
Jako záruku tohoto slibu, jako znamení jeho smlouvy s Noem, pověsil Hospodin svůj válečný luk do oblaku: jako duhu. Už nebude válčit proti hříšnému člověku. Od té doby je duha znamením pokoje a míru.
Nyní Hospodin svůj vlastní závazek před prorokem připomíná a dodává:
Je to pro mě jako za dnů Noeho,
kdy jsem se přísahou zavázal,
že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí.
Právě tak jsem se přísežně odřekl rozlícení
i pohrůžek vůči tobě.
Proč to Hospodin říká? Protože si to tehdy Noe zasloužil? Že se objevili lidé, kteří byli vděční a obrátili se? Ne, Hospodin si byl dobře vědom, že "každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý". Důvod je jiný.
Výrok u Izajáše končí slovy "praví Hospodin, tvůj slitovník". Sám rozhodl tak: Už se nechce hněvat a hrozit.
Hospodin sám přísahá. A tato nová smlouva už bude trvat navždy, věčně.
I kdyby ustoupily hory
a pohnuly se pahorky,
moje milosrdenství od tebe neustoupí
a smlouva mého pokoje se nepohne.
Prorocká slova tedy nezlehčují to, co Boží lid teď prožívá, ale zvětšují to, co přijde. Okamžik se nám sice může zdát hodně dlouhý. Ale vedle dočasného zarmoucení stojí úplně nesrovnatelně věčná radost. A Boží věčná milost ještě o hodně přesahuje i návrat z babylonského exilu.
"I kdyby ustoupily hory ... moje milosrdenství od tebe neustoupí" - rádi takové ujištění slyšíme. Takovou víru, kterou nic neotřese, chceme mít. Tomu, že ustupují hory a třese se země, bychom se naopak raději vyhýbali. Rádi slyšíme povzbuzující slova. Právě teď za mimořádné situace, když je toho na nás nějak moc.
Nechceme slyšet o Božím hněvu. Ale Bible mluví o Božím hněvu. A buďme rádi! Mnoho lidí si upraví svou představu o Bohu tak, že ho mají za vše milujícího a odpouštějícího. Vše, co lidé dokážou - v dobrém a ve zlém - schvaluje. Ale takový Bůh, který se vším souhlasí, je vlastně jen lhostejný. V skutečnosti nemiluje.
Hospodin je - jak praví Bible - žárlivě milující Bůh. Živý Bůh se účastní života lidí, není mu jedno, jak dopadneme. Je v něm obojí, hněv a láska: "Na maličký okamžik jsem tě opustil, v návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář."
Často si lidé také představují Boží spravedlnost nebo Boží soud jako váhu. Spravedlivý Bůh stejně odměňuje dobré skutky tak, jako trestá skutky zlé. Není to pravda. Větší váhu má milost. To je to nejdůležitější, co nám prorok zvěstuje: Boží hněv nevyvažuje jeho milosrdenství.
"Na maličký okamžik, Jeruzaléme, jsem tě opustil", slyšíme u Izajáše. Podle evangelisty Marka zněla poslední Ježíšova slova na kříži: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?"
Je to asi nejradikálnější, nejostřejší věta celé Bible: Bože můj, proč jsi mne opustil? Když Ježíš umíral, modlil se 22. žalm. V okamžiku smrti na kříži, v tom nejdelším okamžiku, všemi lidmi opuštěný, ze zoufalství volá k Bohu, který svou tvář před ním skrývá. Záchrana je v nedohlednu.
Naše záchrana však je právě zde na tomto kříži. Tam, kde se nic nezlehčuje. Tento okamžik je pro nás tak důležitý!
Lidská provinění, ztroskotání, zármutek, Boží hněv jsou hmatatelné a reálné - ale Boží převeliká slitování a milosrdenství jsou nesrovnatelně větší.
To prorok ví. To víme i my. Jako křesťané víme o Velikonocích. Víme o Božím slitování a milosrdenství už ve chvíli, když záchrana je v nedohlednu.
Co budeme dělat v tomto okamžiku?
Při jedné akci s dětmi v našem sboru, když jsme si vyprávěli o Noemovi a o potopě, jsme hráli hru: začali jsme si představovat, jak to vlastně během těch čtyřiceti dnů probíhalo v arše. Jak to tam se sebou navzájem vydrželi? Uvnitř bylo docela málo místa. Nepanikařili? Nesežrali jedni druhé? Nenudili se? Jak strávili čas? Hráli karty? Nebo hráli na počítači?
V minulém týdnu jsem docela často slyšel a četl věty "Až to vše skončí ..." nebo "... jakmile to bude možné." Také něco podobného jsme s bratrem kurátorem napsali do dopisu členům a přátelům táborského sboru.
Je to teprve první týden, po čtyřiceti dnech snad budeme mluvit jinak. Sice postní doba má v kalendáři označený konec, koronavirus se tím ale řídit nemusí. Ten nám dopřeje tolik času, kolik budeme potřebovat.
Mimořádná situace bude pravděpodobně trvat velmi dlouho. Možnosti čočkování snad nebudou dřív než za rok. Doba, do které jsme vstoupili, se může pro každého z nás ještě stát hodně náročnou. Přemýšlet o tom, co bude "až to vše skončí", nebude asi ten správný přístup. Spíš bychom se měli zabývat současností.
Co budeme dělat s tímto okamžikem, s touto mimořádnou situací? Ta má obrovskou výhodu: Totiž teď už opravdu nemůžeme pokračovat tak, jak jsme zvyklí. Je to skutečný přelom.
Letos nemusí kazatel mrzutě nadávat na plesy, které se konají proti církevním předpisům ještě v postní době. Nekonají se. Odpadla spousta věcí, které máme rádi, a spousta věcí, kterých vlastně není škoda, i spousta věcí, které odvádí naši pozornost.
Všeobecné zpomalení skrývá i velké šance a příležitosti. Tak co budeme dělat? Vyčkávat a zabíjet čas? Utápět se v alkoholu? Nebo se učit žít trochu jinak? Není to poslední právě tím, co jsme stejně chtěli v postní době vyzkoušet?
A když to vše teď intenzivně pociťujeme na vlastním těle, možná nám dochází lépe i souvislost mezi vírou a naším každodenním chováním. Anebo nám dochází, jak naše víra souvisí i s ochranou klimatu nebo s ekonomickou spravedlností.
A to nikoliv jen obecně a ve velkém. Dostáváme mnoho malých zcela konkrétních úkolů. Solidarita mezi členy sboru jakož i s potřebnými kolem nás. Poskytnout sousedskou pomoc i přijmout pomoc od jiných. Neboť: i když smyslem karantény z lékařského hlediska je izolace - my v tom nejedeme sami.
Píseň: Ach, zůstaň svou milostí (EZ 421)
1. Ach, zůstaň svou milostí při nás, Pane Kriste,
a vždycky nás vyprosti z jha moci nečisté.
2. Ach, zůstaň slovy svými při nás, drahý Pane,
ať los mezi svatými zde i v nebi máme.
3. Ach zůstaň svou jasností při nás, světlo drahé,
ať nesejdem v temnosti od tvé cesty pravé.
4. Ach, zůstaň svým žehnáním při nás, mocný Pane;
dej k darům svým nám daným prospěch na vší straně.
5. Ach, zůstaň ve své síle pri nás mocný Reku,
uchraň nás každé chvíle od nepřátel vzteku.
6. Ach, zůstaň svou věrností při nás, Pán a Bůh náš;
popřej víry stálosti, všeho zlého zbav nás!
Oznámení
Sledujte webovou stránku sboru https://ccetabor.webnode.cz
Jestliže chcete sám/a pozdravit nebo poslat oznámení, používejte mailovou adresu tabor@evangnet.cz nebo telefon 770 679 912 (Ch. Lange) a 725 885 242 (Z. Beneš).
Bezplatně a bezkontaktně Vám doneseme domů
- zpěvníky,
- publikaci "Na každý den",
- církevní tisk (do vyčerpání zásob).
Zavolejte a řekněte, co byste potřebovali.
Pokud chcete dostávat nedělní kázání každý týden emailem, sdělte nám, prosíme, svou mailovou adresu.
Přímluvná modlitba a modlitba Páně
Věčný Bože,
ty jsi plný milosrdenství a slitování. Děkujeme Ti za Tvé slovo, které nás ujišťuje, že v tomto světě jsou radost a zármutek, dobré a zlé, život a smrt, ale tvoje milosrdenství je nesrovnatelně větší a silnější než vše, co se nám může stát.
Děkujeme Ti za Tvého Syna Ježíše Krista, který vstoupil do našeho života, ukázal nám cestu lásky a služby, vytrpěl i to nejhorší, zemřel za nás, ale žije a působí mezi námi i s námi v církvi.
Skrze něho Tě prosíme za náš farní sbor a za všechny křesťany v Táboře: Dej, abychom ani v době, kdy se nemůžeme scházet, nepřestali být živým společenstvím. Dej, abychom udržovali kontakt mezi sebou takovými prostředky, které máme k dispozici. Dej, abychom se ustavičně v rodinách a domácnostech modlili.
Dej nám potřebnou fantazii, abychom jako křesťané - spolu a každý na tom místě, kam jsi nás postavil - sloužili. Nauč nás slovy a skutky pomáhat druhým, a také pomoc od druhých přijímat. Pomoz nám, abychom nepropadli panice nebo lhostejnosti, ale šířili mezi sebou a v našem okolí naději.
Prosíme Tě za pracovníky evangelické Diakonie a katolické Charity. Prosíme za všechny, kdo profesionálně a dobrovolně pracují proti šíření nemoci a pomáhají svým spoluobčanům v nemocnicích a lékařských ordinacích, v sociální péči, v bezpečnosti a v zásobování nás všech potřebnými věcmi. Ochraňuj je, požehnej jejich práci.
Prosíme Tě za vládu a všechny rozhodující činitele ve státní správě a v ekonomice. Ať jejich rozhodnutí posilují solidaritu a ohleduplnost mezi lidmi.
Myslíme na lidí v jiných zemích a světadílech. Na ty, kteří současnou krizi prožívají v mnohem větším nebezpečí než my. Povzbuzuj všechny, kdo jsou zastrašováni a bezradní. Buď u všech, kteří se v důsledku krize obávají o svou materiální existenci. Posiluj ty, kdo nevědí jak dál a musejí vykročit na nové a dosud neznámé cesty.
Ty jsi Bohem útěchy a radosti. Prosíme Tě o útěchu a radost na cestě do nového týdne. Vše, co teď máme na srdci, vkládáme do modlitby, kterou nás Kristus naučil:
Otče náš, který jsi v nebesích,
posvěť se jmeno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.
Poslání: 2. Korintským 1,3-7
Na závěr uslyšte slova apoštola Pavla z jeho druhého listu Korintským:
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista,
Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy!
On nás potěšuje v každém soužení,
abychom i my mohli těšit ty,
kteří jsou v jakékoli soužení,
tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.
Požehnání
Požehnej nám Hospodin a ostříhej nás.
Osvěť Hospodin tvář svou nad námi a buď nám milostiv.
Obrať Hospodin tvář svou k nám a dej nám pokoj.
Amen.
Píseň: EZ 397,10-13 Radujme se vždy společně
10. Dejž, ať tvoji vyvolení z propasti jsou vychváceni,
račiž, Pane, pospíšiti, pravdu v světě vyvýšiti.
11. Sešli k nám, ó Otče milý, Ducha milosti a síly,
abychom v tvé pravdě stáli, všemu zlému odolali.
12. Dejž, ať v lásce trvajíce i své bližní milujíce,
pokoj Boží v srdcích máme, v milosti tvé prospíváme,
13. naději se těšíc jisté, že nás všechny, Pane Kriste,
ruka tvoje spolu spojí tam, kde trůn tvůj věčný stojí.